Lu-Tze trpělivě upravil postavení maličkého zrcadla, kterým usměrňoval
sluneční světlo požadovaným směrem na jednu z horských bonsají.
Přitom si tichoučce sám pro sebe prozpěvoval.
Lobsang seděl na zkřížených nohou na kamení a opatrně obracel
zažloutlé listy jakési prastaré knihy, popsané vybledlým inkoustem.
"Cesta paní Kosmopolíkové?"
"No?" nadhodil Lu-Tze.
"Cesta má odpověď na všechno, že?"
"Ano."
"Takže..."
..Lobsang na to neřekl nic.Kniha Cesty mu dělala potíže.
Chtěl říci tohle:„Lu-Tze,to,coje v té knize, se podobá žvanění staré báby.
Jsou to přesně takové výroky, jaké říkají staré ženské.
To jsou prupovídky, které najdeš v koláčcích štěstí nebo
sbírkách typu ,Světákem snadno a rychle v deseti lekcích.“
„Ale jdi,“ řekl Lu-Tze, očividně pohroužený do studia své hory.
„Já jsem nic neřekl.“
Aha. Myslel jsem že ano.Chybí ti Ankh-Morpork?
Ano.Tam jsem ještě podlahy nezametal.
Byl jsi dobrý zloděj?
Byl jsem úžasný zloděj